Rodinná dovolená bez foťáku? Tak to ani omylem!

Právě jsem se vrátila z Chorvatska se zajímavým poznáním. Zjistila jsem, že u mě už asi nikdy nebude reálná taková ta opravdová rodinná dovolená. Taková, kdy dojedete autem na místo určení, vybalíte hromadu hezkého oblečení a plavek, nafouknete lehátka a strávíte 10 dní naložení v moři, s dvěmi přečtenými knihami a večer procházkami v garderobě po promenádě. A hlavně! Spát spánkem odpočívajících pracujících tak do devíti.

Ovšem letos, když jsem ke klasicky plnému kufru plavek, ručníků a slaměnému kloboučku začala nenápadně přibalovat foto batoh, kabelu s druhým foťákem a stativ mi manžel musel vytrhnout z pevně sevřené dlaně a schovat ho do skříně, trochu jsem zaváhala. Ale jen trochu. Ukonejšila jsem se, že foťák beru jen tak pro sichr a stejně bude ležet v apartmánu.

Po příjezdu to ještě šlo. Nádech, výdech slaného vzduchu, úprk na první koupačku a vedro bylo tak ohromující, že batoh zůstal ležet zapomenut v hloubi našeho velkého kufru.

Druhý den ráno mě při snídani na terásce už trochu cukaly palce. Bystře jsem hned zrekogniskovala okolí a zjistila že, na nedaleké borovici sedává ťuhýk, vlevo mají hnízdo jiřičky a vpravo kos. V dálce jsem zaslechla teskné trylkování žluvy hajní. Přesto jsem odolávala s vidinou poklidného odpočinku u moře. 

I vypravili jsme se k moři. To bylo krásně čisté, teplé a po chvíli se mi focení vypařilo z hlavy. Radostně jsem se povalovala na lehátku a zírala do tyrkysově modrého moře a bílých vrcholků Velebitu. 

Do doby než okolo mě jen tak mírnix týrnix proplaval kormorán. Ano kormorán a s češkou naloženou v moři neměl sebemenší problém.

Pffff moje rozhodnutí užít si obyčejnou klasickou dovolenou se rozplynulo jako pára nad hrncem. Okamžitě jsem vystartovala pro foťák, jako kamzík proskákala přes kamenité útesy a v ladném polokleku,s mušlí zapíchnutou do kolene a před zraky ostatních účastníků zájezdů tasila můj obří foťák na kormorána.

A bylo vymalováno. Ťuhýk na borovici se taky nechal hezky vyfotit, kormorána jsem stíhala na pláži den co den, cestou k moři zakopávala o blavory žluté a ráno místo chrupkání jsem vyrážela na brzkou obchůzku okolí, kdy jsem se snažila o vyfocení té žluvy, která se mi neustále posmívala z jednoho či druhého stromu.. Bez úspěchu samozřejmě,protože jestli existuje fotografická chiméra je to právě žluva hajní ( ale o ní jindy).

Večery jsem trávila ne popíjením gemištu a čtením knihy, ale stahováním fotek do pc a jejich upravováním. Knížka se netknutá vezla zpátky domů. Tak jako ty dvoje šaty, které jsem si optimisticky vezla sebou.

V půlce pobytu přišla obrovská bouřka, která zapalovala porosty, z hor si to přihnala silná bura a vítr vanul nepřetržitě dva dny jako horký fén z hor. 

Všechno ptactvo se schovalo a já mohla zase na pár dní uklidnit své rozbouřené birderské hormony.

Do doby než přestalo fučet.

A tak jsem definitivně prohrála s fotícím pudem, ale jsem tomu moc ráda, protože poprvé v životě mé fotky z rodinné dovolené neobsahují mě s kloboukem, mě v šatech, mě na pláži, mě na lehátku, manžel na pláži, děti na pláži, ale kormorána v rozbouřeném moři, vlaštovku ve větru, racka na pláži, delfíny v moři a kočičky na pláži.

Další dovolená mě čeká v srpnu. A tentokrát to bude opravdická foto dovolená. A kam pojedu? Nechte se překvapit, ale už teď mohu naznačit, že někam, kde snad bude hodně vodních ptáků na tahu. Takže cíl budou bahňáci, kolihy, kulíci a pokud se zadaří tak i tuleni.