Na "šoulačce"

Fotit ptactvo anebo divokou přírodu se dá dvěma způsoby.

První a moje oblíbené je "na šoulačku", kdy se prostě šouláte krajinou, kocháte se scenériemi a přitom táhnete kolem krku zavěšený a v pohotovosti fotoaparát a jste připraveni kdykoliv, cokoliv zajímavého cvaknout.

Tento styl focení je fajn v tom, že při něm uděláte spoustu kroků, což Vám samozřejmě přidá body ke zdravému životnímu stylu a taky nejste omezeni jedním biotypem. Za den můžete nachodit kilometry okolo řeky, následně v lese a skončíte na louce. Všude tam se vyskytují jiné druhy ptactva i zvířat a proto se vrátíte domů nejen s bolavými nohy, ale také stovkami fotek různé zvířeny.

Nevýhoda je, že málokdy se podaří úplně detailní fotografie zblízka, protože prostě o Vás samozřejmě ví celé okolí a zvířata si o Vašem pohybu podávají nenápadné echo a varují zbytek obyvatelstva, které se pak ve vteřině zneviditelní. Pak záleží jen na tom, jak potichoučku umíte jít ( já teda, když jdeme s mužem spolu, přiznávám, že neumím) a na toleranci a ochotě možného objektu k vyfocení. 

Skvělá je v tomhle vysoká zvěř, která má jednu úžasnou vlastnost. Když na ně nečekaně narazíte, tak skoro pokaždé ztuhnou, zahledí se na Vás, Vy na ně a  v tu chvíli doslova vidíte, jak se jim v mozečku horečnatě roztočí kolečka a přemýšlí zda jste nebo nejste nebezpečí a máte hezkých pár vteřin na pěknou fotku. 

Když máte obrovské štěstí, tak fouká vítr směrem k Vám a objekt focení Vás ani nevidí ani necítí, jako při nádherném setkání se srnkami na cestičce u rybníka.

Já na šoulačku fotím opravdu hodně ráda. Baví mě se procházet v brzkém ranním svěžím vzduchu po pěšinkách vedoucích k rybníkám, fotit si jen tak, prostě pro radost, ne pro dokonalé kalendářní fotky a většinou je to i dobrá příležitost objevovat nová místa k focení a samozřejmě i zkusit nafotit nové druhy ptactva.

Taky jsem právě při chození přírodou a nutností někdy vyfotit i hodně vzdálené objekty dospěla po půl roce k názoru, že ani objektiv s ohniskem 400mm není na moje focení dost a proto následoval další nákup a to velkého superteleobjektivu Sony FE 200-600 f/5,6-6,3 G OSS ( někdy si dám tu práci a sečtu, kolik reálně jsem do své fotovýbavy vrazila peněz :-)

Ten je v mé výbavě doteď a jsem s ním maximálně spokojena. Jediná nevýhoda je váha, kdy spolu s foťákem dohromady už váží skoro tři kilogramy. A tohle udržet v ruce delší dobu už je docela fuška.  Nicméně je opravdu velmi spolehlivý, produkuje ostré fotky, málo odpadu a interní zoom je skvělá věc.