A už je teda ze mě ta fotografka?

Nadšeně jsem vyrazila ihned ven, abych vzápětí pochopila, že takto tedy taky ne. 

Tato sestava byla vhodná tak akorát na základní vyfocení krajinky a přitom já už začínala mít jasno . Primárně bych se chtěla věnovat focení wildlife a to s tímhle opravdu nešlo. 

Následoval další nákup a v mé výbavě přistál první telezoom objektiv Tamron 70-300mm. Hnedle jsem se s ním cítila obrovsky profesionálně. Vybavena tímto zázrakem jsem tedy vyrazila na první fotolov.

Co na tom, že zrovna chumelilo, foukal silný vítr a vše živé bylo zalezlé někde v teple a doufalo v lepší přízeň počasí. Ani ve snu by je nenapadlo, že po povrchu zemském se plíží bláznivá ženská s očima zalepenýma sněhem, snažíc se zahlédnout cokoli, COKOLI, živého.

Když v tom vzduch prořízlo chraptivé zakrákání a já poprvé s hlasitě bušícím srdcem zamířila objektivem k nebi.

Havran, kdo jiný by taky měl odvahu v tom nečasu vyletět do vzduchu a stát se tak mým prvním vyfoceným tvorem. Mmch když si pozorně prohlédnete mé logo na fotkách, tak tam mám koho? 

Mého prvního vyfotografovaného ptáka, onoho statečného modela.

To jsem ještě netušila jak velkou posedlostí a koníčkem se mi focení zvířat stane. Zatím jsem byla na začátku a bojovala s technikou. Musím zmínit, že nejsem zrovna technicky založený typ, vlastně skoro vůbec. Moje prvotní představa focení byla taková, že někde něco nastavím, to tam zůstane a já už budu jen cvakat a koukat na naprosto dokonalé fotky. Hmm tak to taky tak jednoduše nešlo.

Ono ne nadarmo v těch chytrých knihách nebo rozhovorech s proslulými wildlife fotografy, jasně zaznělo, že je to nejtěžší disciplína ve focení vůbec.

Protože krajinka, ta Vám nikam  neuteče. 

Akty fotíte s ochotnou modelkou či modelem, kteří přímo dychtí potom vypadat na fotkách dokonale. 

Ovšem zvířata to je jiná liga. Mají dokonalý sluch, naprosto ostrý zrak a výborný čich, takže o Vás ví dříve než vystoupíte z auta.

A ptactvo? To evidentně trpí (bohužel oprávněnou) představou, že každý , naprosto každý člověk je zlo největší a je třeba před ním okamžitě odletět a ideálně varovat skřeky i zbytek obyvatelstva, abych náhodou nevyfotila něco zajímavého...

A tak se mi každodenním chlebem stal boj s nastavením foťáku tak, aby to vyhovovalo mým představám a zároveň zoufalé snaze se k něčemu přiblížit, připlížit, připlazit natolik blízko abych si to mohla vyfotit.